V tom přesvědčení jsem žil --; Kotva --; Zásuvka --; Kostěj --; Je dobré si občas uvědomit pravdu --; Notýsek --; Pan klíšťák --; Čistý a skromný život --; Ruka na rameni --; Prádelna; Povídky vymodelované citlivýma rukama sochaře.; Muž, který jednou večer v pantoflích otevře dveře a zjistí, že za nimi je milenec jeho manželky a s ním vše, co se snaží sám před sebou skrýt. Zapřisáhlý starý mládenec, který se honosí svou vyrovnaností, a přitom v kapse ohmatává lahvičku se sebevražedným prostředkem. Přestože spisovatel a výtvarník Viktor Špaček umí napsat živé postavy, v těchto povídkách-portrétech nejde pouze o podobizny. Jejich ambicí je zároveň ztvárnit určitý postoj, jaký lidé zaujímají v té které životní situaci. Postavy jsou zachycovány většinou zevnitř, z okruhu svých myšlenek, v nichž problémy a traumata úspěšně či neúspěšně zpracovávají. Že si přitom často nevidí dál než na špičku nosu, jim přirozeně vůbec nebrání v přesvědčení o své pravdě. Řešení, která volí, bývají logická a dalo by se říct "normální". Normální však je i to, že šílenství není daleko. Nakladatelská anotace. Kráceno.;