Terminologický slovník; Kniha veršů, inspirovaných postavou básníkovy maminky, je zároveň vzpomínkou na bezstarostná dětská léta i na půvab a kouzlo harmonického domova. Vychází s ilustracemi Jany Kiselové-Sitekové.; V pravidelném rytmu, v poklidném tempu a v něžné melodičnosti plynou verše Jaroslava Seiferta, které jsou ohlédnutím za bezpečím domova a poděkováním té, která tyto jistoty chránila a dokázala vtisknout prostředí, v němž básník vyrůstal, pečeť krásy a laskavosti. Sbírka, kterou Seifert napsal již ve zralém věku (1954), je křehkým lyrickým vyznáním, jemuž dominuje synovská láska, všednodenní maličkosti i rodinné zázemí, do něhož se autor neustále vrací. A pokaždé tu v oslnivém světle září člověk, v jehož srdci je zakódována dojemná péče a starostlivost o své nejbližší. Spontánní básníkova výpověď je i nostalgickou úvahou nad plynutím času, které přináší stárnutí, stáří a posléze i definitivní odchod těch, které jsme milovali. Když umírá jeho maminka, s pokorou a smutkem konstatuje, že "hnízdo je prázdné, zpustl byt / a do klína už plakat není komu". Její přítomnost mu ale bude stále připomínat řada všedních předmětů, jako hmoždíř stojící na skříňce, košíček na šití, pruhované peřiny, petrolejová lampa nebo mlýnek na kávu: při vzpomínce na ně pokaždé na básníka zavane nezapomenutelná atmosféra oněch časů, kdy "bylo dobře mamince" a tím také "bylo i pěkně v našem bytě".;