3300 výt.; Z díla největšího veseloherního básníka francouzské literatury (1622-1673), stranícího svými satirami tehdy revoluční buržoasii a jejím bojům s rozkládající se šlechtou, podává "Lakomec" typ člověka, příznačný pro dobu obchodu alichvy: člověka, u něhož spořivost vede ve svých nejodpornějších výstřelcích k lakomství. Základním paradoxem, před nímž ustupuje jednoduchá fabule, je zachycení skutečnosti, že peníze - prostředek k opatření zboží - se změnily v samoúčel a v měřítko, podle něhož je posuzována hodnota člověka. Harpagon je nakonec shromažďuje nikoli proto, aby si za ně něco opatřil, nýbrž pro ně samé. V okamžiku, kdy by je vydal, připravil by se sám o své postavení a svoumoc. Je tak chycen do kličky, kterou si sám upletl. Stal se otrokem peněz, které měly být jeho prostředkem a nástrojem. Jako později stroje, tak v tomto raném stadiu kapitalistického vývoje peníze se staly ze sluhy pánem člověka. (Podle K. Pokorného.); Pozn.;